Je národní stát oprávněnější než jednotná Evropa?

Artykuł opublikowany 27 stycznia 2003
opublikowano w społeczności
Artykuł opublikowany 27 stycznia 2003

Z przykrością stwierdzam, że ten artykuł nie został jeszcze poddany edycji i nie jest jeszcze opublikowany w żadnej grupie.

Sjednocení Evropy pod českou lupou

Nedlouho před vánocemi otřásla českou politickou scénou nová aféra. Předseda poslanecké sněmovny přednesl v Bruselu projev, odsuzující vývoj EU za posledních 10 let. Označil tento proces za plíživou integraci, která ubírá práva národním státům a předává je do pravomoci unie. Proces, jehož kořeny klade do Maastrichtu označil za nebezpečný. Nebezpečný pro národní státy, potažmo pro liberalismus, jehož základem je národní stát a nakonec pro svobodu, která má základ, podle jeho interpretace právě v národním státě.

Odhlédneme-li od vyhrocené formulace, způsobené nejspíš blízkostí parlamentních voleb a tedy touhou se zviditelnit, zbývá otázka: Směřuje Evropa skutečně k vytvoření „nad-národního“ státu a je tento proces skutečně žádoucí?

Během půlstoletí sjednocovacích snah se objevovaly tendence k federalistické i mezinárodní formě spolupráce a oba názory by jistě našly houfy zastánců. Jenže jaký je skutečný a aktuální cíl vývoje Evropy?

Mám zato, že cílem je v dlouhodobém horizontu federalizace. Nasvědčuje tomu vytváření stále podstatnějších vazeb mezi zúčastněnými. Od společných orgánů v úzce vymezené oblasti těžkého průmyslu pokročilo sjednocování až k zavedení jednotné měny a snahám o co nejvyšší koordinaci v oblasti obrany. Tím jsou dotčeny oblasti, které obyčejně spadají již do pravomoci státu. Samozřejmě, že v této otázce nepanuje shoda mezi všemi členy a že nemám žádnou zřetelnou indicii, že tomu tak bude, ale tato varianta je možná, a podle mě i vysoce pravděpodobná. Myšlenka, že sjednocování jednotlivých sektorů povede i k politickému sjednocení se objevila už v samých počátcích sjednocovacího procesu. U mnoha lidí však představa politicky sjednocené Evropy vzbuzuje obavy.

Je „nad-národní“ stát, myslím evropskou federaci, žádoucí? Je ospravedlnitelný a oprávněný? A je vůbec možný? Poslední otázku nechávám k zodpovězení budoucímu vývoji. To, čím se chci zabývat je oprávnění a ospravedlnění „nad-národního“ státu a jeho srovnání s oprávněním a ospravedlněním současného státu národního.

Národní státy jsou totiž často vnímány jako neměnná historická danost a o jejich oprávněnosti a pravomocích se příliš nediskutuje. Jejich trvání v současné podobě je však poměrně krátké a ospravedlnění, jiná než to docela nejprostší a zároveň nejméně dostatečné, které říká, že to tak zkrátka funguje a proto je to správné, nejsou tak pevná a nepřekonatelná jak by se mohlo při pohledu z vnějšku zdát.

Je ovšem jednoznačné, že pozice pro obhajování národního státu je ve výhodě. Jednak má k dispozici nepoměrně delší zkušenost, ale hlavně to je nepřehlédnutelná řada myslitelů, kteří se ospravedlňováním existence státu zabývali. Nemůžu sice tvrdit, že by se to některému z myslitelů dokonale podařilo, ale přeci jen je pozice národního státu velmi hluboce rozpracovaná.

Tyto velké myšlenky a velcí myslitelé „nad-národnímu“ státu chybí, zvlášť tehdy, pokud není ani státem nazýván. Jestliže nebude dostatečně upřesněn cíl, je velice těžké, najít pro něj obhájení. Jestliže se shodneme na cíli – státu, naše pozice se zjednoduší. Pak je možné vycházet z myšlenek z doby před vítězným tažením národního státu a tam hledat pevný základ a na tomto základě budovat novou teorii – ospravedlnění. Pak se může teorie národního a „nad-národního“ státu srovnávat a diskutovat.

To co mi chybí je rozpracovaná koncepce „nad-národního“ státu a samozřejmě i ověření jednoho, byť volně federálního, státu jako kýženého cíle sjednocování Evropy. Potom by diskuse s euroskeptiky a antifederalisty byla daleko snazší, minimálně jasnější a otevřenější, a jejich argumenty by nezůstávaly bez odpovědi. Zatím se vede diskuse jen na úrovni utilitárních argumentů, dlužno podotknout, že často na obou stranách. Myšlenky správnosti toho kterého postoje stojí poněkud stranou.

Byl bych velmi rád, kdyby se ukázalo, že moje obavy o teoretické zdůvodnění správnosti sjednocování jsou způsobeny mým zakotvením v provinční české společnosti, kam nedolehnou velké myšlenky ze západu.